Ocelové šperky a piercing

Náhrdelníky se v minulosti vyráběly z provrtaných zvířecích zubů, ozdobných mušlí, hliněných i skleněných barevných korálků. Až později se začaly vyrábět zpracováním drahých kovů, nejprve tepáním, později i odléváním a dalšími zlatnickými technikami. Na ozdobu náhrdelníků se mohou použít i diamanty, ty jsou potom daleko cennější a mohou tak ve vyšších společenských kruzích dát najevo určitou hodnotu.

Náhrdelník z perel bývá stejně tak originálním dárkem, především pro ženu. Může posloužit i jako zásnubní dar. Už ve starověku se ženy zdobily šňůrkami, na kterých visely perly, buď zhruba stejně velkých, nebo například uspořádaných podle velikosti. Od středověku se potom objevovaly červené a růžové korále, buďto broušené nebo v přirozeném tvaru úlomků. Perly i korále však byly velmi drahé. Nejrozšířenější pak byly „korále“ skleněné, které v poslední době nahrazují výlisky z umělých hmot. Náhrdelník je vhodný dárek i pro malé slečny, například i v setu s náušnicemi nebo prsteny.

Piercing má kořeny už daleko v minulosti. Slovo je odvozeno od anglického „pierce“ neboli „propíchnout“. Dnešní trend je propichování snad všech částí těla od nosu, rtů, obočí, až po ty nejcitlivější a nejzahalovanějsí části na těle. Už prastaří indiáni používali piercing jako ozdobu těl při nejrůznějších rituálech a obětováních. Používali přitom bambus a podobný přírodní materiál. Dnes se používá piercing především ke zdobení těla. Z materiálů chirurgická ocel, titan a nebo zlato. Chirurgická ocel a titan se ovšem používají nejčastěji, protože se s nimi tělo dobře snáší. Piercingy, jako šperky, ještě bývají zdobeny korálky, barevnými kamínky v mizivých případech i diamanty nebo perlami. Piercingů rozlišujeme na patnáct druhů, kdy jsou cizív slovem pojmenovány nejrůznější propíchnuté části těla. Například genitální piercing ať už horinzontální nebo vertikální je nazýván Princess Albertina.

Když se rozhodnete, že už je čas Váš vztah posunout zase o stupínek dál, je důležité vybrat správný snubní prsten. Dříve patřily zásnuby k velkým rodinným oslavám, které měly svá pravidla. Dnes se od těchto tradic upouští. I do dnes ovšem přetrvává zvyk, že o ruku žádá muž. Budoucí nevěsta by měla k zásnubám od snoubence dostat kytici s bílými květy. Dámský prstýnek by podle tradice  měl mít bílý kámen a může být i více zdobený. Zásnubní prsteny často zdobí drahý kámen – může to být zirkon nebo diamant. Pokud v podobném duchu vyberete i snubní prsten, ať s bílého či žlutého zlata bude výsledek dokonalý. Stále častěji však předává prsten jen muž ženě a ta mu pak může dát jiný osobní dárek, který může mít stále při sobě. Snoubenka může svého nastávajícího obdarovat například originálním dárkem, jako jsou pánské hodinky, řetízek nebo přívěsek. Snubní prsteny z bílého zlata se těší v posledních letech značné oblibě. Jsou symbolem slibu lásky, věrnosti a spojení. Vyměňování snubních prstenů se datuje už od 12. století. Měly by být z kvalitního materiálu, aby vydržely více jak padesát let a bez významných viditelných změn. Při výběru snubního prstenu je třeba dát pozor na jeho správnou velikost.
Prsten jako takový je zřejmě nejrozšířenějším šperkem vůbec. Může se hodit jako originální dárek jak je tomu již od pradávna. Prsten může ozdobit jak dámskou tak pánskou ruku, když je zvolen jeho správný materiál, velikost a mohutnost.